Zdraví

Appenzell i strakáč se řadí mezi zdravá plemena. Appenzell ovšem patří mezi relativně těžká plemena, takže se u něj vyskytuje dysplazie kyčelních kloubů a na tento fakt je třeba brát ohled při růstu štěněte. Štěně se nesmí překrmovat a přetěžovat příliš dlouhými procházkami ani cíleným tréninkem. Rizikové období, kdy můžeme napáchat mnoho škod, končí zhruba v 9 měsících věku.

U strakáčů se vyskytuje mnoho vad, ale ty jsou s největší pravděpodobností způsobeny několikagenerační příbuzenskou plemenitbou. Obecným problémem je výskyt epilepsie a chudozubosti, což je pozůstatek z doby, kdy byli strakáči laboratorními zvířaty. Epilepsie se celkem úspěšně eliminuje a dnes není její výskyt v nových generacích o mnoho vyšší než u jiných plemen. Chudozubí jedinci se vyskytují běžně, ale tento problém je spíše kosmetický než zdravotní.