Povaha strakáče

Na úvod musím říct, že Brita nemá typickou povahu strakáče. Patří mezi výjimky, kterých ovšem není málo. Každý strakáč je trochu jiný, i když mají společné rysy. I když je strakáč na výchovu naprosto nenáročný, musí se i u něj dodržet základní pravidla výchovy a socializace. Pokud ne, může být např. nesnášenlivý s cizími psy nebo rezervovaný vůči lidem. Většina strakáčů má ráda lidi, děti a psy. S každým psem a dítětem si chtějí hrát, každého člověka vítají a chtějí pohladit. Častým problémem je, že se strakáč za psem (někdy i dítětem), kterého uvidí, rozběhne a chce si hrát. Tento problém jsme měli i s Britou, dlouho jsme ji včas nedokázali odvolat. A někdy to nutné bylo, protože se klidně rozeběhla za psem, který ani trochu nevypadal přátelsky nebo naopak za štěnětem, o kterého se bojí majitel. Brita se liší od standardu vztahem k lidem. Není přímo rezervovaná, nechá se pohladit, když má zrovna náladu, ale lidi ji celkově moc nezajímají. Pokud nemají něco dobrého, tak si jich často nevšímá. Vlastně ani moc nepotřebuje nás, na strakáče je příliš samostatná. K hraní si vystačí sama nebo se vyřádí s Darou a ostatními psy. Velkým plusem je, že strakáč může žít kdekoliv. Brita se chová pořád stejně a je jedno, jestli jsme v lese, na cvičáku mezi psy nebo na Václavském náměstí. Změna prostředí na ni nijak nepůsobí. Brita také výborně hlídá. A nejen ona, ale většina strakáčů. Reaguje na každý zvuk nebo pohyb a vše ohlásí štěkotem. Hlídá ovšem jen na dálku, pokud jdou po ulici lidé, tak štěká, ale pokud se přiblíží až k brance nebo vstoupí na zahradu, štěkat přestane a jde je přivítat.

Snad jedinou výraznější "slabou" stránkou strakáčů je to, že jsou velmi společenští. Milují psí i lidskou společnost a může jim dělat problémy samota nebo nedostatek kontaktu s ostatními psy. Je velmi důležité naučit štěně BÝT O SAMOTĚ, protože v pozdějším věku si strakáč hodně těžko zvyká najednou být sám. Druhý možný problém může nastat, pokud má strakáč málo kontaktu s dalšími psy. Hrozí potom riziko, že si psí společnost začne sám vyhledávat a naučí se utíkat. Je to prostě společenské plemeno.

Kdybych to měla shrnout, tak je strakáč přátelský ke všemu živému, snadno cvičitelný, spokojený v bytě na gauči nebo v páníčkovo posteli, vhodný pro začátečníky a k dětem, temperamentní, vhodný na většinu psích aktivit, vynikající hlídač (na dálku)

... prostě ideální rodinný pes do dnešní doby. Ovšem za předpokladu, že máte dostatek volného času a chuť se svému chlupatci věnovat.

Pokud se chcete o povaze strakáče (a zejména o tom co všechno vás může se strakáčem potkat) dozvědět více, doporučuji povídání Zuzky o Bele, stránky Hanky o Jaze (zážitky s Jagou najdete také na zvířetníku) a stránky Ajušky Bonasa Sorbus.