O coursingu

V rámci vyzkoušení různých psích sportů jsme holky přihlásili na coursing. Mým původním záměrem bylo potěšit hlavně Britu, protože honičky všeho druhu miluje, ale tento plán nějak nevyšel.

Úkolem psa při coursingu je chytit igelitový střapec, který před ním "utíká" díky nataženému lanku. Rychlost pohybu střapce ovládá člověk, takže pes kořist dostihne vždy až na konci trasy. Vše se odehrává (alespoň kde jsme byli) na rovné posekané louce bez jakýchkoliv překážek či nerovností, pouze na části trati ležela posekaná tráva a konec trati vedl za hradbou z křovin. Lanko je nataženo např. ve tvaru čtverce a dvou polovičních úhlopříček nebo nějak podobně a trať je dlouhá zhruba 500 m. Směska plemen je opravdu pestrá od jezevčíků, přes naháče, různé teriéry, border kolie, maďarské ohaře, chrty, ridgebacky až k novofundlanďanům. Krásné na tomto sportu je, jak jsou všichni psi vtáhnuti do dění, i když právě neběží. Kdykoli se střapec "rozeběhne", tak se spustí dost hlasitý povyk štěkání a vytí psů, kteří by také chtěli běžet.

Jako první šla na řadu Brita. Střapec si se zájmem očuchala, když se jí začal vzdalovat, tak se rozběhla, ale za chvíli se zastavila a ohlížela se, kde jsou ostatní psi. Na povel páníčka se opět rozběhla správným směrem, ale místo honění střapce čuchala u země a snažila se najít něco zajímavého, kvůli čemu dělá páníček takový povyk. Střapce si už ani nevšimla.

Dara vyběhla za střapcem naprosto ukázkově a kdybych jí svým zavoláním nevyrušila, byl by pro ní střapec v tu chvíli jediným zájmovým objektem. Podruhé jsem tuto chybu už neudělala a nechala jsem Daru bez jakéhokoliv povzbuzování běžet celou trať. Na konci byla trochu zklamaná, že se s ní o střapec málo přetahuji, ale stejně můžeme coursing zařadit mezi sporty, které Daru chytly. Dokonce jsem jí napodruhé musela při čekání rozptylovat, aby nevyváděla (podle vzoru ostatních), když běžel jiný pes.