O bonitaci

Bonitaci musí pes absolvovat, aby mohl být zařazen do chovu. Je to taková podrobnější výstava. Chodí na ní psi obvykle ve stáří kolem 2 let. Posuzují se rozměry psa, exteriér, pohyb a povaha. Pravidla pro bonitace si určují jednotlivé chovatelské kluby. Pes je obvykle posuzován min. jedním rozhodčím exteriéru a poradcem chovu. Mimo to jsou k uchovnění klubem stanoveny další podmínky (absolvování svodu, výstav, různá veterinární vyšetření…). Většinou se bonitace skládá z měření psa a předvedení v kruhu, někde i z testu povahy. Výsledkem je bonitační posudek (slovní nebo číselný). Základním předpokladem dobrého hodnocení je připravenost psa. U většiny plemen musí pes strpět prohlídku zubů a varlat u psů, měření několika ukazatelů (kohoutková a pásková výška, délka těla, obvod hrudníku, délka ocasu, obvod hlavy, délka uší…). Pokud pes vidí prvně krejčovský metr a měřidlo (obvykle železná konstrukce ve tvaru "[" s jedním pohyblivým ramenem), je z toho přinejmenším nervózní a velmi často právě chování při měření ovlivní celkové hodnocení povahy. Takže k základním předpokladům úspěšné bonitace patří i předchozí domácí trénink.

U strakáčů se zatím bonitace od výstavy liší pouze měřením kohoutkové výšky, takže pro psa není vůbec náročná. Ba naopak, řekla bych, že je mnohem více v pohodě než výstava. Kromě měření výšky se zkontrolují zuby, proběhnete se v kruhu dokola a chvíli musí pes stát v postoji. Na rozdíl od výstavy jste v kruhu sami, takže vás (tedy spíše psa) nikdo nerozptyluje. Pokud zvládnete se strakáčem výstavu, zvládnete i bonitaci.

U appenzellů se přeměřuje téměř vše, takže bývá pro mnohé opravdu psychickou zátěží a zkouškou. Proto je nutné doma psa trénovat a zkoušet měření dopředu. Už několikrát se stalo, že pes nebyl zbonitován, protože se ho nepodařilo změřit nebo dostal špatnou známku povahy. V povaze aplíka prostě standardně není ochota pustit si cizího člověka tak blízko k tělu, takže trénink a poslušnost jsou nutné. Hlavně u psů - samců.