O agility
Jelikož chceme vyzkoušet co nejvíce psích sportů, přihlásili jsme se také na tříměsíční kurz agility (jaro 2005). Naučili jsme se pouze základy, ale musím říci, že jde o velmi zajímavý, zábavný a také frustrující sport. Už dlouho jsem si nepřipadala tak neschopná jako při výcviku agility. A nebyla jsem sama. Podobné pocity měli všichni začátečníci. Velmi rychle přijdete na to, že pes je tak dobrý, jak je dobrý páníček. Vše závisí na člověku, pes agility vlastně umí od přírody a je pouze na vás, jak dobře ho povedete a jak často budete chybovat. Agility rozhodně není pro lidi, kteří vše svedou na psa, protože pokud něco nejde, je to jen a jen chyba člověka a pes za to nikdy nemůže. A zkuste zůstat klidní a říkejte si, že něco VY děláte špatně, když jeden cvik děláte už podvacáté „a ten nemožnej pes to není schopen zaběhnout správně“.Kdybych to měla shrnout, tak Britu agility velmi bavilo a všechno zvládala bez problémů. Daru bavilo běhat jenom tak půl hodiny, pak už běhala z povinnosti a když bylo horko, tak se jí nechtělo běhat vůbec.
Postupem času a s rozrůstající se strakatou smečkou jsme se začali agility věnovat více a v roce 2011 jsme založili klub
